Blogy teď moc nepíšu ale dnes se přeci jenom zmíním a začnu dalším příslovím a neb sportem ke zdraví. Při venčení psa přítel upadl tak krásně, že ho začal bolet kotník na pravé noze. Byl tam sám, statečně dojel i se psem k paneláku, který ukrývá můj útulný leč malý byt. Zdolat pár schodů k výtahu a tím pádem i ke dveřím mého bytu. Dožadoval se ledu a octanu ale při pohledu na jeho lehce vyvrácené chodidlo se mi jeho požadavek nezdál adekvátní tomu, jak se mi situace jevila  a tak , protože doma není nikdo prorokem, jsem zavolala kamarádce, chovatelce a milovnici plemene boxer a civilní profesí vrchní sestrou na RZ. Moc s přítelem nediskutovala a ze služby zamířila rovnou k nám a společnými silami jsme přítele uložily do auta a ona s ním odjela do FN Královské vinohrady. Věděla velmi dobře, že dvě auta a tři psi jsou na mně trochu dost. Šla jsem venčit svoji čertici a potkala jsem paní ze stejného paneláku a našeho cvičáku. Ta okamžitě poznala, že něco není v pořádku. Pomohla radou, zaujala stav 100% pohotovosti, vyvenčila přítelova Arieska a když jsem kolem 23 hodiny rušia stav pohotovosti - kamarádka od boxerů přítele dovezla zpět a absolvovala s ním rengen, 2x ordinaci a 2x sádrovnu - přišla se prostě zeptat, s čím potřebuju pomoci a ráno nastoupila k venčení smečky. Já jsem zvládla kardiologii - lékař taky hned poznal, že moje srdeční záležitosti mají k ideálu přece jenom kousek. A doporučil mi krátké procházky a nechat se trochu rozmazlovat. Snad by měl radost, že dnes už mám za sebou procházek 11, našlapáno 20 km ... ale třeba jsem to špatně pochopila. Ale teď večer se ozývají další pejskaři a nabízejí pomoc. Upřímně a nezjištně. Jsme nesmírně bohatí. Máme přátele